Dostupnost dětské psychiatrické péče je vážný problém. Neméně důležitou roli ale hraje také to, zda dítě dostane péči, která odpovídá jeho skutečným potřebám.
Na kritickou situaci v dětské psychiatrii nedávno upozornila investigativní reportáž platformy Page Not Found, ve které zazněla také zkušenost naší kolegyně Mariany Kroftové, vedoucí doprovázení.
V Rozum a Cit se téměř 30 let věnujeme podpoře pěstounských rodin. Z naší praxe víme, že vedle nedostatku odborníků a dlouhých čekacích lhůt existuje ještě další závažný problém: nedostatečně rozšířená znalost vývojového traumatu a jeho projevů.
Co je vývojové trauma
Vývojové trauma může vznikat v důsledku opakovaných nebo dlouhodobých traumatizujících zkušeností v dětství, zejména pokud dítě postrádá bezpečí a stabilní vztahy s pečujícími dospělými.
Může souviset se zanedbáváním, násilím, odmítáním nebo opakovanými ztrátami blízkých vztahů. Mnohé děti přicházející do pěstounské péče mají právě takové zkušenosti. Jejich důsledky se mohou projevovat obtížemi v regulaci emocí, chování, navazování vztahů, soustředění nebo zvládání stresu.
Projevy traumatu bývají zaměňovány za jiné obtíže
„Velmi často se setkáváme s tím, že děti z pěstounských rodin, které doprovázíme, mají mylné diagnózy. Jejich projevy bývají zaměňovány za projevy jiných potíží. V mnohých případech by pomohlo včasné rozpoznání skutečného původu obtíží a následně vhodná dlouhodobá psychoterapeutická péče,“ upozorňuje Mariana Kroftová.
Problém tak může vznikat už ve chvíli, kdy je dítě doporučeno k odborníkovi, jehož zaměření neodpovídá jeho potřebám. Některé části systému se tím dále přetěžují, zatímco dítě čeká na pomoc, kterou skutečně potřebuje.
Znalost vývojového traumatu je proto důležitá napříč profesemi – v psychiatrii, pediatrii, psychologii, speciální pedagogice, školství i sociální práci.
Vývojové trauma se navíc může vyskytovat současně s dalšími duševními či vývojovými obtížemi. Správné posouzení situace dítěte proto vyžaduje komplexní přístup.
Doprovázení pomáhá zachytit obtíže včas
Důležitou roli zde hraje také doprovázení pěstounských rodin.
Naše klíčové pracovnice jsou proškolovány v oblasti vývojového traumatu, poruch vztahových vazeb a syndromu CAN. Pravidelně hovoří s dětmi i pečujícími osobami, pomáhají rozpoznávat signály duševní nepohody a ve spolupráci s terapeutickými konzultantkami hledají vhodnou formu podpory.
Zprostředkováváme odbornou péči, poskytujeme poradenství a terapie a spolupracujeme se školami i dalšími institucemi.
Snažíme se zachytit obtíže včas a předcházet situacím, kdy se duševní stav dítěte výrazně zhorší nebo se rodina ocitne v krizi. Ne vždy se to podaří. Ani naše možnosti nejsou neomezené.
„My víme, co by mělo nastat, vidíme, co by dítěti či rodině pomohlo, ale někdy prostě narážíme na to, že lidově řečeno nejsou lidi nebo nejsou peníze,“ popisuje Mariana.
Soukromé zdroje nejsou systémové řešení
Ve výjimečných případech dokážeme díky soukromým zdrojům a kontaktům na odborníky zajistit rodině ošetření na soukromé klinice. Jsme rádi, že tuto možnost máme. Není to ale systémové řešení.
Jak připomíná Mariana, žádné dítě by nemělo být odkázáno na náhodnou loterii – na štěstí, kde se narodilo, na jakého učitele či pediatra narazilo nebo zda má k dispozici dobře fungující doprovázející organizaci.
Děti potřebují systém, na který se mohou spolehnout
Změna vyžaduje dlouhodobou práci. Potřebujeme posílit kapacity odborníků a věnovat větší pozornost vývojovému traumatu už při jejich vzdělávání. Stejně důležité je promyšlené rozdělování veřejných financí na podporu duševního zdraví dětí.
Poskytovatelé odborných služeb potřebují stabilní a předvídatelné podmínky pro svou práci, aby nemuseli každý rok čekat, zda získají dotace a granty, bez nichž nemohou ve své činnosti pokračovat.
Děti a jejich rodiny potřebují systém, na který se mohou spolehnout.
Článek reaguje na investigativní reportáž platformy Page Not Found věnovanou současné situaci v dětské psychiatrické péči.
PŘEČÍST CELOU REPORTÁŽ ❯
Děti v pěstounské péči potřebují správně zvolenou odbornou pomoc
Dostupnost dětské psychiatrické péče je vážný problém. Neméně důležitou roli ale hraje také to, zda dítě dostane péči, která odpovídá jeho skutečným potřebám.
Na kritickou situaci v dětské psychiatrii nedávno upozornila investigativní reportáž platformy Page Not Found, ve které zazněla také zkušenost naší kolegyně Mariany Kroftové, vedoucí doprovázení.
V Rozum a Cit se téměř 30 let věnujeme podpoře pěstounských rodin. Z naší praxe víme, že vedle nedostatku odborníků a dlouhých čekacích lhůt existuje ještě další závažný problém: nedostatečně rozšířená znalost vývojového traumatu a jeho projevů.
Co je vývojové trauma
Vývojové trauma může vznikat v důsledku opakovaných nebo dlouhodobých traumatizujících zkušeností v dětství, zejména pokud dítě postrádá bezpečí a stabilní vztahy s pečujícími dospělými.
Může souviset se zanedbáváním, násilím, odmítáním nebo opakovanými ztrátami blízkých vztahů. Mnohé děti přicházející do pěstounské péče mají právě takové zkušenosti. Jejich důsledky se mohou projevovat obtížemi v regulaci emocí, chování, navazování vztahů, soustředění nebo zvládání stresu.
Projevy traumatu bývají zaměňovány za jiné obtíže
„Velmi často se setkáváme s tím, že děti z pěstounských rodin, které doprovázíme, mají mylné diagnózy. Jejich projevy bývají zaměňovány za projevy jiných potíží. V mnohých případech by pomohlo včasné rozpoznání skutečného původu obtíží a následně vhodná dlouhodobá psychoterapeutická péče,“ upozorňuje Mariana Kroftová.
Problém tak může vznikat už ve chvíli, kdy je dítě doporučeno k odborníkovi, jehož zaměření neodpovídá jeho potřebám. Některé části systému se tím dále přetěžují, zatímco dítě čeká na pomoc, kterou skutečně potřebuje.
Znalost vývojového traumatu je proto důležitá napříč profesemi – v psychiatrii, pediatrii, psychologii, speciální pedagogice, školství i sociální práci.
Vývojové trauma se navíc může vyskytovat současně s dalšími duševními či vývojovými obtížemi. Správné posouzení situace dítěte proto vyžaduje komplexní přístup.
Doprovázení pomáhá zachytit obtíže včas
Důležitou roli zde hraje také doprovázení pěstounských rodin.
Naše klíčové pracovnice jsou proškolovány v oblasti vývojového traumatu, poruch vztahových vazeb a syndromu CAN. Pravidelně hovoří s dětmi i pečujícími osobami, pomáhají rozpoznávat signály duševní nepohody a ve spolupráci s terapeutickými konzultantkami hledají vhodnou formu podpory.
Zprostředkováváme odbornou péči, poskytujeme poradenství a terapie a spolupracujeme se školami i dalšími institucemi.
Snažíme se zachytit obtíže včas a předcházet situacím, kdy se duševní stav dítěte výrazně zhorší nebo se rodina ocitne v krizi. Ne vždy se to podaří. Ani naše možnosti nejsou neomezené.
„My víme, co by mělo nastat, vidíme, co by dítěti či rodině pomohlo, ale někdy prostě narážíme na to, že lidově řečeno nejsou lidi nebo nejsou peníze,“ popisuje Mariana.
Soukromé zdroje nejsou systémové řešení
Ve výjimečných případech dokážeme díky soukromým zdrojům a kontaktům na odborníky zajistit rodině ošetření na soukromé klinice. Jsme rádi, že tuto možnost máme. Není to ale systémové řešení.
Jak připomíná Mariana, žádné dítě by nemělo být odkázáno na náhodnou loterii – na štěstí, kde se narodilo, na jakého učitele či pediatra narazilo nebo zda má k dispozici dobře fungující doprovázející organizaci.
Děti potřebují systém, na který se mohou spolehnout
Změna vyžaduje dlouhodobou práci. Potřebujeme posílit kapacity odborníků a věnovat větší pozornost vývojovému traumatu už při jejich vzdělávání. Stejně důležité je promyšlené rozdělování veřejných financí na podporu duševního zdraví dětí.
Poskytovatelé odborných služeb potřebují stabilní a předvídatelné podmínky pro svou práci, aby nemuseli každý rok čekat, zda získají dotace a granty, bez nichž nemohou ve své činnosti pokračovat.
Děti a jejich rodiny potřebují systém, na který se mohou spolehnout.
Článek reaguje na investigativní reportáž platformy Page Not Found věnovanou současné situaci v dětské psychiatrické péči.
PŘEČÍST CELOU REPORTÁŽ ❯
← Zpět na všechny články