Důvěra dítěte v dospělého je zásadní, není však samozřejmá. Děti přicházející do pěstounské péče si často nesou zkušenosti, ve kterých vztahy s dospělými nebyly vždy zdrojem jistoty a bezpečí.
Mohly zažít ztrátu, nejistotu nebo opakované změny prostředí. Proto může chvíli trvat, než dítě uvěří, že tentokrát je vztah skutečně stabilní a že se na dospělého může spolehnout.
Důvěra se buduje v každodenních situacích
Důvěra mezi dítětem a pěstounem nevznikne během jednoho rozhovoru. Buduje se postupně v drobných každodenních okamžicích. Když dospělý naslouchá, bere vážně emoce dítěte a dokáže zůstat nablízku i v náročné chvíli.
Dítě díky tomu postupně získává zkušenost, že je v bezpečí, že nemusí všechno vysvětlovat hned a že na těžké situace nemusí být samo.
Někdy k tomu mohou pomoci úplně jednoduché věty, kterými dospělý dává dítěti najevo, že je viděné, slyšené a přijímané.
Co může dítě potřebovat slyšet
„Jsem tady s tebou. Nemusíš na to být sám.“
Dítěti připomíná, že v náročné situaci nezůstává opuštěné a že dospělý dokáže jeho emoce unést společně s ním.
„Nemusíš mi všechno říct hned. Počkám.“
Dává dítěti čas a respektuje jeho tempo. Nemusí mluvit dříve, než se bude cítit dostatečně bezpečně.
„To, co prožíváš, je pro mě důležité.“
Ujišťuje dítě, že jeho pocity nejsou přehnané, směšné ani obtěžující a že jim dospělý věnuje pozornost.
„Budeme to zvládat spolu, krok za krokem.“
Velký a obtížný problém rozděluje na menší části a dává dítěti jistotu, že na jeho řešení nebude samo.
„Jsem rád, že jsi tady.“
Pomáhá dítěti zažívat, že je vítané, že někam patří a že jeho přítomnost má pro druhého člověka význam.
„Vidím, jak ses snažil.“
Nezaměřuje se pouze na výsledek. Oceňuje úsilí dítěte a ukazuje mu, že si dospělý všímá i malých kroků a pokroků.
Slova sama nestačí
Žádná věta sama o sobě důvěru nevytvoří. Aby jí dítě mohlo uvěřit, potřebuje ji postupně zažívat potvrzenou také chováním dospělého.
Důležité je, že se dospělý vrací, když to slíbil, reaguje pokud možno předvídatelně, naslouchá a zůstává dostupný i po konfliktu nebo náročné situaci. Stejně důležitá je schopnost přiznat vlastní chybu, omluvit se a vztah znovu napravit.
Dítě se zkušeností ztráty může spolehlivost vztahu ověřovat opakovaně. Neznamená to, že předchozí podpora neměla smysl. Potřebuje pouze získat dostatek nových zkušeností, které mu postupně ukážou, že tento vztah může být jiný.
Nemusí to být dokonalé
Není potřeba používat všechny uvedené věty ani je opakovat přesně podle předlohy. Měly by znít přirozeně a odpovídat tomu, jak pěstoun s dítětem běžně mluví.
Důvěra nevyrůstá z dokonalých slov. Vzniká z mnoha drobných okamžiků, ve kterých dítě znovu a znovu zažívá, že je přijímané, že jeho pocity mají místo a že se na dospělého může spolehnout.
Věty, které pomáhají dítěti budovat důvěru
Důvěra dítěte v dospělého je zásadní, není však samozřejmá. Děti přicházející do pěstounské péče si často nesou zkušenosti, ve kterých vztahy s dospělými nebyly vždy zdrojem jistoty a bezpečí.
Mohly zažít ztrátu, nejistotu nebo opakované změny prostředí. Proto může chvíli trvat, než dítě uvěří, že tentokrát je vztah skutečně stabilní a že se na dospělého může spolehnout.
Důvěra se buduje v každodenních situacích
Důvěra mezi dítětem a pěstounem nevznikne během jednoho rozhovoru. Buduje se postupně v drobných každodenních okamžicích. Když dospělý naslouchá, bere vážně emoce dítěte a dokáže zůstat nablízku i v náročné chvíli.
Dítě díky tomu postupně získává zkušenost, že je v bezpečí, že nemusí všechno vysvětlovat hned a že na těžké situace nemusí být samo.
Někdy k tomu mohou pomoci úplně jednoduché věty, kterými dospělý dává dítěti najevo, že je viděné, slyšené a přijímané.
Co může dítě potřebovat slyšet
„Jsem tady s tebou. Nemusíš na to být sám.“
Dítěti připomíná, že v náročné situaci nezůstává opuštěné a že dospělý dokáže jeho emoce unést společně s ním.
„Nemusíš mi všechno říct hned. Počkám.“
Dává dítěti čas a respektuje jeho tempo. Nemusí mluvit dříve, než se bude cítit dostatečně bezpečně.
„To, co prožíváš, je pro mě důležité.“
Ujišťuje dítě, že jeho pocity nejsou přehnané, směšné ani obtěžující a že jim dospělý věnuje pozornost.
„Budeme to zvládat spolu, krok za krokem.“
Velký a obtížný problém rozděluje na menší části a dává dítěti jistotu, že na jeho řešení nebude samo.
„Jsem rád, že jsi tady.“
Pomáhá dítěti zažívat, že je vítané, že někam patří a že jeho přítomnost má pro druhého člověka význam.
„Vidím, jak ses snažil.“
Nezaměřuje se pouze na výsledek. Oceňuje úsilí dítěte a ukazuje mu, že si dospělý všímá i malých kroků a pokroků.
Slova sama nestačí
Žádná věta sama o sobě důvěru nevytvoří. Aby jí dítě mohlo uvěřit, potřebuje ji postupně zažívat potvrzenou také chováním dospělého.
Důležité je, že se dospělý vrací, když to slíbil, reaguje pokud možno předvídatelně, naslouchá a zůstává dostupný i po konfliktu nebo náročné situaci. Stejně důležitá je schopnost přiznat vlastní chybu, omluvit se a vztah znovu napravit.
Dítě se zkušeností ztráty může spolehlivost vztahu ověřovat opakovaně. Neznamená to, že předchozí podpora neměla smysl. Potřebuje pouze získat dostatek nových zkušeností, které mu postupně ukážou, že tento vztah může být jiný.
Nemusí to být dokonalé
Není potřeba používat všechny uvedené věty ani je opakovat přesně podle předlohy. Měly by znít přirozeně a odpovídat tomu, jak pěstoun s dítětem běžně mluví.
Důvěra nevyrůstá z dokonalých slov. Vzniká z mnoha drobných okamžiků, ve kterých dítě znovu a znovu zažívá, že je přijímané, že jeho pocity mají místo a že se na dospělého může spolehnout.
← Zpět na všechny články